3. Nové energie

Tento článek bude o dalších mých životních peripetiích.

V úvodu zmíním to, o čem jsem tu už psala. A sice, že letošní rok 2026 je pod vibracemi jedničky, což každý, kdo se jen trochu orientuje v numerologii, ví, že jednička znamená nové začátky. A nejen to, vstoupili jsme do období ohnivého koně. A ten sebou přináší změny, nové projekty, ale taky bourání všeho starého nefungujícího. Prostě kámen nezůstane na kameni.

Myslím, že spousta z nás to už pocítila na své vlastní kůži… No, možná spíš to pocítil úplně každý. Jen ne každý ví, o co jde, a ne každý se s tím umí vyrovnat 😉.

Ti, co se sebou něco dělali nebo dělají, si myslím, že to zvládají dobře. A ti ostatní, s těmi to pořádně mává. A podle toho se i chovají.

Já to nedávno zažila na vlastní kůži. Ocitla jsem se totiž v situaci, kdy na mě někdo křičel, až si hlasivky mohl vykřičet, spíš bych měla říct že řval, a málem to s ním od vzteku seklo, a já – světe div se – jsem byla úplně v klidu a vůbec se mě to nedotklo. Což pro mě bylo úplně něco nového. Dřív bych se z toho totiž hroutila. Tentokrát jsem ale odešla tak trochu s nechápavým s úsměvem na tváři, cože se to na té druhé straně vlastně dělo a hlavně proč??? 🤔

Jasně, bylo to nepříjemné, ale měla jsem pocit, že ten výbuch emocí se ode mě jakoby odrazil….A hlavně, věděla jsem, že důvod k jakémukoli rozčilení neexistoval.

A proč teda tak silné emoce? …To se jen můžu domnívat. Ale asi to hlavní je to, že energie, ve kterých se teď všichni nacházíme, s námi prostě cvičí. A ne každý se s tím umí vyrovnat…

A víc už to nebudu rozebírat. Jen jsem měla zapotřebí zmínit, že i tohle se nám může stát. Že se dostaneme do situace, kdy zažijeme nečekaný výbuch emocí – buď u sebe, nebo někoho jiného. A pokud to bude na straně toho druhého, abychom se s tím uměli vyrovnat. A já jsem fakt vděčná, že tentokrát se mě to vůbec nedotklo.

Ale obraťme list a věnujme se něčemu jinému.

Jak už jsem říkala, teď je období nových začátků a hlavně změn. Pociťuji to i já. Projevilo se to například i v takové oblasti, jako je přísun nových informací. Dřív jsem ráda sledovala videa na YT, taková ta – teď nevím jak to nazvat – taková ta naučná, nebo spíš poučná 😉…. No, prostě jednoduše řečeno – videa z té alternativní scény. Ať už co se týká transformace, frekvencí nebo některá z oblasti ezo. Prostě jsem si je ráda pustila a vyslechla. A buď tam něco z toho u mě zarezonovalo nebo ne.

Ale v poslední době, ať jsem si pustila cokoli, co dřív by mě zajímalo, teď mám pocit, že to pro mě není. Ne že by tam nebyly nějaké přínosné informace, ale ne pro mě. Že tohle už dávno vím, ale ve svém životě i praktikuji.

Samozřejmě, že nejsem sama, kdo už toho hodně ví, ale ne vždy to, co víme, se nám daří v našich životech realizovat. Ani já nejsem výjimkou. Nemůžu říct, že by se mi úplně vždy a všechno dařilo. Ale vidím určitý posun. A za to jsem vděčná.

U mě se to týká například nemocí a mého přístupu k nim.

Nemoci mě provázejí už dlouho. Vlastně od mých 25ti let. Kdybych tehdy věděla to, co vím dnes, a sice, že si své nemoci „vyrábíme“ sami, neboli že za vším je psychosomatika, neskončila bych závislá na lécích a bohužel i tím pádem na lékařích. Ale stalo se. A pak, protože nebyla odstraněna příčina, a léky nejen pomáhají ale i škodí, to snad dneska ví už každý, nemocí přibývalo a ty stávající se zhoršovaly.

Ačkoli jsem od roku 2000, kdy jsem najela na novou trajektorii života – a sice nového vnímání života jako takového, ačkoli jsem začala čistit a čistit - hlavně všechna možná traumata, ať už života současného nebo i životů minulých, a že jich bylo fakt hodně, ačkoli jsem rozklíčovávala příčiny svých nemocí a následně jsem je rozpouštěla, ale i odpouštěla - jak jiným, tak především sobě – nemoci se mě držely a drží pořád.

Což udivovalo nejen lidi, kteří se mi snažili všemi možnými metodami pomoct, ale udivovalo to i mě. A že jsem se snažila i sama všemi možnými postupy a metodami svému bolavému tělíčku ale hlavně své duši pomoct.

Ale bylo mi jasné, že musí být ještě někde nějaký zádrhel, jak já to vnímala – záškodník, který mi všechno tohle snažení hatí. Jen jsem pořád nedokázala odhalit, co za tím je.

A tady trochu odbočím.

Jak určitě všichni víme, všechno kolem nás i my sami, jsme energie. Ano, čtete dobře, i my samotní jsme shlukem energií. No, shluk energií - to je asi moc odvážné tvrzení. Tak ještě jinak a lépe.

Vše kolem nás i my sami vibrujeme na určitých frekvencích. A podle toho, na jaké frekvenci se zrovna nacházíme a co vyzařujeme, to si do svého života přitahujeme. Jak lidi, tak situace.

Ale tohle je už určitě notoricky známé. Stejně tak je známý fakt, že i myšlenky jsou energií. Podle toho, na co myslíme, čím se obíráme, to i vyzařujeme. Proto je zapotřebí si svoje myšlenky „hlídat“. Jak se začneme obírat strachy a obavami, frekvence jdou dolů, a podle toho se pak cítíme, a často si pak přitáhneme přesně to, čeho jsme se báli.

Ale přece jenom něco nového mi „brnklo“ o nos. A to se týká právě nemocí. Často se s nemocemi ztotožňujeme. V mém případě to bylo například astma. Často jsem říkala – jsem astmatik.

No jasně, astma mám, ale jsem tím pádem člověk - ASTMATIK? Ne, nejsem. Toto slovo se pokusím ze svého slovníku vyřadit.

A je tu ještě něco. Loni v lednu jsem absolvovala operaci dutin. Už jsem tu o tom psala, operace byla náročná a málem jsem ji nepřežila.

Ale díky svému rozhodnutí, že chci žít, se zdařilo a jsem tu stále 😉. Nepříjemné ale bylo, že s následky operace, respektive všeho, co se při ní a po ní odehrálo, jsem se potýkala několik měsíců, a trvalo hodně dlouho, než jsem se dala alespoň trochu do kupy.

To sice ano, ale některé následky přetrvávaly a přetrvávají dodnes. Objevily se nové zdravotní potíže, které jsem nikdy předtím neměla. A protože mě tak dalece omezovaly a rozčilovaly, vydala jsem se k lékařům. A rozběhlo se kolečko všech možných vyšetření, a že jich bylo, aby nakonec bylo řečeno, že příčina těch potíží není známá, a že se vlastně neví, co se mnou.

No, mně to bylo jasné - tyto problémy souvisí právě s operací. I když jsem to zdůrazňovala, lékaři až na výjimky toto vyloučili.

Jak šel čas a já na své potíže myslela a obírala se jimi, ono to ani nešlo si jich nevšímat, neb mě opravdu hodně omezovaly, tím se ještě zhoršovaly. Takže následovala další vyšetření.

Nejhorší pro mě asi byla magnetická rezonance mozku a okohybných svalů. Z té jsem měla fakt vítr. A strašilo mě i to, že během ní měla být rovněž aplikována kontrastní látka.

Naštěstí zabralo kvantování a naprogramování, že nejen samotné vyšetření, ale i výsledek dopadnou dobře, a tak se i stalo.

Pak se ke mně dostala informace, že je třeba se od svých zdravotních potíží mentálně „odstřihnout“. A místo toho „najet“ na jiná prohlášení, speciální, ale hlavně pozitivní. A těch se držet i ve chvílích, kdy se moje potíže projeví a já si je uvědomím.

Tak dalece mě to oslovilo, že jsem se jala všechno toto aplikovat. A výsledek se dostavil.

Ale musím přiznat, že určitě zafungovalo ještě něco. Oslovila jsem totiž člověka, který je schopný na dálku člověka „oskenovat“ a určit, kde se v jeho těle jeví nějaký zádrhel. Teď nemluvím o duši, ale o energiích.

A povedlo se. Dozvěděla jsem se, který orgán, respektive meridián je oslaben a byla mi na míru doporučena tzv. energo-cvičení, která mi můžou pomoct.

Do svého repertoáru jsem přidala i tato energo-cvičení. A jak jsem už psala, výsledek se dostavil. Nastalo zlepšení.

Dokonce při dalších vyšetřeních bylo právě toto shledáno.

No, vyhráno ještě nemám, ale pro mě je důležité, že všechno toto „funguje“. Což jsem už hodně dlouho neřekla 😉.

Ještě se vrátím ke své tvorbě.

Jak už jsem tu zmiňovala, procházím obdobím neskutečné kreativity. Mám pocit, jako by mě něco nutilo, abych tvořila. Což v mém případě je hlavně o malování. Už jsem se tu podělila o své poslední výtvory. Naposledy to byl obraz vztahující se právě k období ohnivého koně, ve kterém se teď nacházíme.

Když se oteplilo, vypukly práce na zahradě. A tak jsem se mohla realizovat právě tam.

Ovšem musím přiznat, že po té dlouhé zimě, kdy jsem nemohla dělat nic, myslím fyzicky náročného, to byla docela síla než si moje tělíčko zvyklo na nějakou fyzickou námahu. Ale postupně se probouzelo ze – jak já tomu říkám – ze zimního spánku. A pustila jsem se do jarních prací.

A pokračovala bych tak i nadále, jenže počasí si postavilo hlavu, udeřila zima, a já jsem zase doma zavřená. A tak jsem opět vytáhla stojan a plátno a pustila se do malování. Tentokrát jsem věděla, že to bude zase nějaká galaxie. A tak jsem se do toho dala. A musím říct, že výsledek stojí za to. Ta galaxie se mi fakt povedla. Nejen, že se na ni nemůžu vynadívat, ale vzbuzuje ve mně zvláštní pocity. Samozřejmě ty nejlepší............

Vzhledem k tomu, že je pořád zima a já se nemůžu zatím realizovat na zahradě, opět se dostavilo silné "puzení" malovat. A tak jsem o dva dny později namalovala další galaxii. A přijde mi, že je ještě vydařenější než ta minulá 😉.

Pokud byste se chtěli podívat na moje nejnovější dílka, podívejte se do galerie obrazů, už jsem tam obě galaxie přidala 😉.